Poslední projektový výlet za zahradní terapií do sousedního Německa - III. díl
Poslední den exkurze patřil Psychiatrické nemocnici Vitos Rheingau. Martin Pfannekuch nás provázel od vstupní brány až po "vrchol" zařízení. Při této prohlídce jsme rychle pochopili, proč byla tato "nemocnice s teorii dobrého výhledu" založena právě tady, a proč Martin mluvil o využití topografie zařízení při léčbě pacientů.
Psychiatrická nemocnice Rheingau patří do sítě podobných zařízení státní instituce Vitos. Jejími pacienty jsou osoby s psychosomatickou nebo psychickou poruchou všech věkových kategorií. Někteří z klientů kliniku neopustí do konce svého života. Klinika byla založena v roce 1849 a vycházela z nutnosti, poněvadž osob s psychickými potížemi postupně přibývalo a klášter Eberbach, který tuto péči zajišťoval, už nebyl schopen obstarat všechny potřebné. "Teorie dobrého výhledu" vycházela z toho, že osobám s psychickou poruchou prospívá krásné prostředí a hezký výhled. Nemocnice je umístěna v nádherné přírodě pod svahem a topografie místa je tak důmyslně využívána jako terén nabízející vždy o něco náročnější výzvu, ovšem s odměnou vždy o něco zajímavějšího a jiného výhledu. Krásný výhled zde funguje nejen jako léčebný prostředek psychiky, ale i motivace k tomu vyškrábat se postupně ze svého pokoje přes relativně strukturovaný park přes méně udržované části "divočiny" až na samý vrchol s lavičkou a dobrým výhledem! k rozjímání. Pro zdravého jedince otázka pár desítek minut, pro osoby s psychickou poruchou, s velkým množstvím léků, bez fyzické zdatnosti možná program na několik týdnů.
Soudní psychiatrie je součástí této staré nemocnice poměrně krátce, tedy 25 let. Přesto má uzavřené oddělení k dispozici poměrně velký dvůr ve tvaru U s několika vzrostlými stromy a několika betonovými vyvýšenými záhony. Pacienti tohoto oddělení jsou zde opět z nařízení soudu a z důvodů bezpečnosti jsou kladené vysoké nároky na mobiliář této "zahrady". Nicméně Martin, coby zahradní terapeut tohoto oddělení, je optimistický a těší se na další vývoj. Navázal spolupráci s místními zahradníky, kteří pečují o celý areál zařízení (vnitřní park, vinice, les, který navazuje přímo na areál nemocnice). Pacienti soudní psychiatrie se podle postupu v léčbě přesouvají v rámci vnitřně nastaveného systému "stupňů ochrany" a po čase mohou podle určitých pravidel uzavřený objekt opouštět do areálu i mimo areál nemocnice. Martin tedy plánuje se svými pacienty pečovat nejen o vnitřní zahradu, ale k dispozici má i celý terapeutický park, byť s bezpečnostními omezeními pouze pro některé pacienty. Při práci s těmito klienty využívá i práci s pokojovými rostlinami a také dřevařskou dílnu.
Potěšující jistě je, že právě pro tyto pacienty jsme nabídli Martinovi hned několik konkrétních možností pro různé činnosti uvnitř i venku, takže hlavní účel projektu – výměna zkušeností a sdílení inspirace byl rozhodně naplněn.
Nicméně, jak už to bývá, vše má svůj konec, a tak i tento projekt. Všichni účastníci se shodli, že jim byl velkým obohacením. A stejně jako konec starého přináší neodbytně i začátek nového, můžeme se určitě těšit, že se v terapeutických zahradách sejdeme zase jinde a jindy. A do té doby se můžeme těšit ze zahrad, kde se nacházíme, ať už v práci, doma, venku, v květináči, na obrázku nebo jen v představě.
Krásně babí léto přeje AZT.