zahradní terapie

Co je zahradní terapie

Zahradní terapie je ozdravná metoda, která využívá pobytu v přírodě a pomáhá člověku cítit se lépe - a to jak psychicky, tak fyzicky. Léčebné účinky lidé pociťují nejen při přepracování či stresové zátěži, tato terapie blahodárně působí také při léčbě různých dlouhodobých onemocnění nebo zotavování se po úrazech.

Zahradní terapie není jen práce v zahradě. Nabízí řadu možností a aktivit, které jsou vhodné pro děti, dospělé, ale i seniory. Nově se Lipka věnuje také interiérové zahradní terapii, díky které můžeme pomáhat i lidem, kteří jsou upoutáni na lůžko a do zahrady se nedostanou.

Co přináší zahradní terapie

Aktivizuje a stimuluje smysly, čímž zapojuje různá centra mozku

Zlepšuje motoriku
Zmírňuje projevy agresivity
Zlepšuje koncentraci
Kontakt s přírodou přináší klid a uvolnění


Historie ZT

(Pre)historie zahradní terapie

Historie zahradní terapie sahá hluboko do minulosti. Odpradávna lidé objevovali léčivé účinky rostlin a začali je pěstovat. Kolem roku 3700 př. n. l. čínský císař Shen-nung psal o léčivé síle 239 různých druhů rostlin. První příklady terapeutického, přesněji medicínského, využití zahrady nacházíme ve starém Egyptě, kdy byly duševně nemocným členům královské rodiny doporučovány procházky po zahradě. Antičtí lékaři Hippokrates a Galén doporučovali pacientům zaměřit se na "postižení těla i mysli", indikovali kromě běžných relaxačních aktivit např. i práci na zahradě.

Další doložené příklady pocházejí ze středověku např. z Maroka nebo Bagdádu. V Evropě bylo nalezeno mnoho záznamů v klášterních dokumentech. Za vlády Karla Velikého bylo nařízeno, že se ve všech klášterech a statcích musí pěstovat určité léčivé a užitkové rostliny. Následně pak vznikaly okrasné a parkové zahrady, které byly určeny k modlitbám, relaxaci a odpočinku. Ve Flandrech vzniklo první pracovně-terapeutické společenství, pozadu nezůstali ani Španělé (např. v Zaragoze) a později také Němci. Terapie prací, úzce spjatá se zahradní terapií, se praktikovala zejména v klášterech, které v té době představovaly centra vzdělanosti.

Současná zahradní terapie přišla z USA

Za kolébku novodobé zahradní terapie lze považovat USA. Počátkem 19. století se začalo rozvíjet psychiatrické reformní hnutí. Velkou zásluhu na tom měl Benjamin Rush, který je považován za zakladatele americké psychiatrie. Již v roce 1768 psalo tom, že "rýpání se v zemi" je lék. Rush si uvědomil, že chudší pacienti, kteří pomáhali s prací v zahradě, aby si zaplatili lékařskou pomoc, se uzdravují rychleji, než pacienti bohatší, kteří neprojevovali žádnou činnost (Niepel, Pfister,2010). Přibližně o půl století později bylo ve Filadelfii otevřeno první psychiatrické zařízení v USA - Friends Hospital. Toto zařízení bylo umístěné v parku a celý areál byl projektován ve spolupráci s krajinným architektem. Pacienti mohli využívat pro procházky lesní cesty i louky, účastnili se zahradnických prací, pěstovali ovoce a zeleninu. Později byl pro terapeutické aktivity vybudován skleník. Novinkou bylo receptivní využití přírody jako součásti terapie. Dokonce 19. století bylo vybudováno ještě několik nemocnic, jejichž součástí byla léčba zahradnickou činností.

V roce 1880 zakladatel dnešní americké psychiatrické asociace Thomas Kirkbride uznal práci na zahradě za zdraví prospěšnou (Niepel, Pfister, 2010). V té době byla poprvé formulována myšlenka, že zahradnické práce jsou vhodné i pro duševně postižené děti a v roce 1917 proběhlo v nemocnici první školení s prvky zahradnictví pro ošetřující personál (Niepel, Pfister,2010).

Využití zahradní terapie se rozšířilo po první světové válce, kdy se stalo součástí léčebného plánu válečných invalidů. V průběhu druhé světové války v rámci studia ergoterapie probíhaly kurzy o zahradnictví a současně v tomto období se zahradní terapie hojně využívala v terapeutických a rehabilitačních programech. Po skončení války vznikly v USA tzv. "zahradní kluby" a působení zahradní terapie se zaměřilo na další klienty, např. seniory, nevidomé a zrakově postižené.

Významný je rok 1955, kdy se zahradní terapie stala samostatným studijním oborem a v tomtéýž roce vznikla první terapeutická zahrada pro zrakově postižené - Fragrance garden v Botanické zahradě v Brooklynu. Vbroce 1973 byla založena AHTA - Americká asociace zahradní terapie a začal vycházet vědecký časopis "Journal of Therapeutic Horticulture". Zahradní terapie se stala vědeckým oborem.


Pro studium oboru zahradní terapie existuje v současné době mnoho možností - lze ho studovat na několika univerzitách, absolvovat akreditované kurzy AHTA či studovat programy profesního vzdělávání. Uplatnění pro absolventy těchto vzdělávacích zařízení je velké, protože v současnosti je v USA zahradní terapie poskytována v rozsáhlé míře nejen při nemocnicích, ale také v ústavech, školách, věznicích apod. V tomto směru jsou Američané velký kus napřed. Díky mnohaletým zkušenostem si uvědomují význam zahradní terapie a s prostorem pro zahradu, v níž bude zahradní terapie uskutečňována, bývá počítáno již při projektování takovýchto zařízení.

Další státy

Kromě Spojených států amerických má své místo zahradní terapie i v Kanadě, kde byla v roce 1987 založena Canadian Horticultural Therapy Association. Také v Austrálii a na Novém Zélandu vzniklo během let 1982 -1989 několik organizací (např. Australian Horticultural Therapy Association). Ve zdejších národních parcích jsou vybudovány smyslové zahrady, v médiích se každoročně setkáme s týdenním vysíláním věnovaném tématu zahradní terapie. Zahrady pro zahradně-terapeutické aktivity jsou budovány rovněž při nemocnicích.

V asijských zemích je zahradní terapie známa v Japonsku (Japan Horticulture Therapy Society). Ačkoliv by se dalo očekávat, že právě v Japonsku, proslulém bonsajemi a ikebanami, bude mít terapie velkou tradici a tudíž "umetenou cestičku", opak je pravdou. Zahradní terapie se tu prosazovala velmi pomalu. Během 80. let minulého století se o ní začalo psát, ale až v 90. letech v Tokiu proběhly první přednášky a zájem o tuto terapii začal stoupat. V roce 1987 byly publikovány první aplikační studie. V současné době je to v této zemi etablovaná disciplína s možností získat vzdělání na univerzitách (Matsuo, 2004). Není výjimkou, že řada zařízení má své zahrady na střechách (díky moderní technologii zde např. v jedné nemocnici vznikla ve 25. patře rýžová pole, na kterých pacienti pracují). Pacienty to však nijak neomezuje. Na střechy ústavů jsou vyváženi i ti nepohybliví na svých postelích. Podobně je na tom zahradní terapie v Korei, kde byla v roce 1999 založena Korean Horticulture Therapy Association. I zde je možno získat v tomto oboru vzdělání na třinácti univerzitách. Kurzy zahradní terapie jsou nabízeny také na univerzitách na Tchaj-wanu.

Pozornost zaslouží zmínka o zahradní terapii v Hong Kongu. Roku 2005 zde bylo založeno Hong Kong Horticultural Centre, kde kromě zahradně-terapeutických aktivit probíhá i vzdělávání v tomto oboru. O tři roky později došlo k založení Hong Kong Association of the Therapeutic Horticulture. To se zaměřuje zejména na čtyři oblasti: práce s veřejností a budování sítí, vzdělání a další vzdělávání, nabídky pro určité skupiny a plánování a vývoj terapeutických zahrad a terapeutických pomůcek(Fung Yuen Yee, 2010). Hong Kong úzce spolupracuje se zahradními terapeuty z USA. Každý rok se zde koná výstava zahrad, vznikají organické bylinkové farmy. Velmi se dbá na to, aby se s vybudováním zahrad počítalo již ve fázi projektu. Podobně jako v Japonsku jsou často situovány na střechách budov. Mnozí z těch, kteří mají zahradně-terapeutické vzdělání, pořádají jako dobrovolníci kurzy pro veřejnost.

Zahradní terapie v Evropě

V řadě zemí vznikly Asociace zahradní terapie - ve Velké Británii, Nizozemí, Německu, Rakousku, Švýcarsku či Skandinávských zemích. Zakladatel francouzské psychiatrie Philippe Pinel měl koncem 18. století zásluhu na tom, aby se s duševně nemocnými přestalo zacházet jako s trestanci (Niepel, Pfister, 2010).Ve stejném období německý psychiatr Johann Christian Reil, který je považován za zakladatele psychoterapie, vyzdvihl význam zemědělské pracovní terapie (Marneros, Pillmann, 2005). Začátkem 19. století byla v léčebném ústavu v Siegburgu v Porýní prováděna terapie pomocí pěstování ovoce a zeleniny (Neuberger, 2004). V následujících letech začal narůstat počet ústavů. Byly budovány tzv. agrikolní kolonie. Ty se nacházely ve vzdálenosti až několika kilometrů od ústavů a byly v nich praktikovány zemědělské práce (Neuberger, 2004). Zakladatel pracovní terapie Hermann Simon, který usiloval o aktivní či pasivní podporu zdravé části nemocného člověka, poukazoval na vhodnost pobytu nemocných venku společně s možností práce na zahradě i na poli (Niepel, Emmrich, 2005). Tyto léčebné metody, které byly následovány mnoha jeho kolegy, představil ve 20. letech minulého století na kongresu v Innsbrucku. V období, které začalo rokem 1930 a skončilo aţ několik let po druhé světové válce, byl celkový vývoj psychiatrie i terapie v Německu utlumen. Zahradnické práce začaly být naopak využívány k léčbě v Anglii. Během druhé světové války vzniklo ve Skotsku terapeutické společenství pro děti se zvláštními potřebami. Toto společenství bylo inspirované Rudolfem Steinerem a jeho tradice trvá do dnešních dnů. K největšímu rozvoji zahradní terapie došlo po válce z důvodu péče o veterány. Zoufale však chyběl kvalifikovaný personál, který musel být zastoupen dobrovolníky.

Návrat k zahradní terapii ve vyspělých evropských zemích začal v 60. a 70. letech minulého století, kdy vědci začali poukazovat na fakt, že léčba pouze psychofarmaky je nedostačující. V té době se také začali pomocí zahradní terapie léčit nejen duševně nemocní, ale i lidé s hendikepem. V 80. letech byly vydány první knihy o zahradní terapii a došlo k založení pracovního spolku pro zahradnictví a terapii německy mluvících zemích, který byl předchůdcem "Společnosti pro zahradnictví a terapii". U Bodamského jezera byla otevřena první ukázková a terapeutická zahrada.Vnásledujících desetiletích začala být zahradní terapie poskytována u stále většího počtu nemocnic. Uskutečnilo se několik sympózií a kongresů na toto téma a další se připravují. V současné době probíhá řada výzkumných projektů. Studium zahradní terapie je možné i na několika školách v Evropě, např. v Coventry (Anglie), v Curychu (Švýcarsko), Mnichově, Erfurtu, Saarbrückenu (Německo), Bologni (Itálie) nebo v rakouské Vídni či Kremsu.

Zahradní terapie v ČR

V naší zemi jsou počátky zahradní terapie spojené s péčí o psychicky nemocné. Každé zařízení, které sloužilo takto nemocným, mělo své parky a zahrady. Většinou byla tato zařízení umístěna na okrajích měst, v blízkosti lesa či polí. V řadě zařízení pracovali klienti na poli, v zahradě a přilehlém hospodářství. Tímto byla zajištěna nejen ekonomická nezávislost zařízení, ale také možnost celodenního programu pro pacienty. Z podobných zařízení jsou nejznámější Ústav pro choromyslné v Praze, Jedličkův ústav tamtéž, či Schreberovy zahrádky v Brně, kde známý ortoped Schreber prosazoval léčbu pacientů na čerstvém vzduchu. Nyní se na tomto místě nachází park. Jakýsi druh zahradní terapie tu byl tedy využíván již několik desetiletí, jenom byl znám pod jiným názvem. Říkalo se tomu např. léčba prací, práce v zahradě apod. Těmto terapiím však chyběla cílenost na klienta, plánování a metodika. Bohužel v době totalitního režimu byli lidé s jakýmkoliv postižením segregováni od zbytku společnosti. Byli zavřeni za zdmi ústavů a rozvíjení jejich aktivit bylo minimální. Jejich činnost se omezovala na práce v ústavech, tzv. pracovní terapii. Od roku 1989 pracovní terapie přešla pod nově vzniklý obor ergoterapii. V tomto období se pracovní terapie zaváděla velmi intuitivně. Nejvíce záleželo na tom, jak byli zaměstnanci těchto ústavů progresivní a nadšeni pro práci spacienty. Zda uměli a chtěli, ať už ergoterapii či práci v zahradě, posunout někam dál. Pokud ji zaváděli, pak proto, že je to bavilo a často pracovali nad rámec své pracovní doby a povinností. V současné době už na několika místech můžeme vidět první smyslové zahrady, v mnoha zařízeních či parcích jsou k vidění různé zahradně-terapeutické prvky, jako např. hmatové stezky či vyvýšené záhony. Např. v Brně je celá zahrada pro nevidomé v arboretu Mendelovy univerzity nebo v Tyršově sadu můžeme najít vyvýšený záhon pro nevidomé. Případní zájemci o tuto terapii však stále postrádají ucelenou, česky psanou literaturu. Kurzy zahradní terapie se začínají objevovat na univerzitách - např. Mendelova univerzita v Brně nebo Jabok - Vyšší odborná škola sociálně pedagogická a teologická v Praze.

(Se souhlasem autorky převzato a upraveno dle diplomové práce Jany Dvořáčkové)

Na cestě k Asociaci zahradní terapie

Rozhodli jsme se řešit otázky zahradní terapie společnými silami.

  • 2. listopadu 2017 proběhla první Sešlost přátel zahradní terapie
  • 1. března 2018 druhá Sešlost přátel zahradní terapie
  • 12. listopadu 2018 proběhla třetí Sešlost přátel zahradní terapie
  • 1. 3. 2019 vznikla Asociace zahradní terapie, z. s.
  • 8. dubna 2019 se uskutečnila první členská schůze Asociace zahradní terapie v Brně
  • 16. října 2019 proběhla v Praze čtvrtá Sešlost přátel zahradní terapie